Kritiky / Napsali o nás / Ohlasy zahraničního a tuzemského tisku
na koncerty Českého filharmonického sboru Brno (výběr)
Jeden z vrcholů festivalu Janáček Brno
pondělí, 18. listopad 2024 Karla Hofmannová
Mahenovo divadlo 15. listopadu hostilo další koncert festivalu Janáček Brno. Orchestr brněnského Národního divadla řídil Robert Kružík, sólové housle rozezněll Jan Mráček a zpívali sólisté Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Vávclava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza spolu s Českým filharmonickým sborem Brno Dětským sborem Brno. Byl to večer hlubokých duchovních zážitků a vynikajících výkonů.
Po přestávce se opět objevilo přestavěné jeviště, namísto mnoha sad bicích se vzadu objevily stupně pro sbor a orchestr se posunul ještě více dopředu. Pak nastoupila opět masa účinkujících, aby provedla poslední dílo večera, Kytici, cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený (dětský) sbor, sóla a malý orchestr, H 260 Bohuslava Martinů,. Především to byl Český filharmonický sbor Brno, bezpečně připravený sbormistrem Joelem Hánou a následně sólisté, sopranistka Jana Šrejma Kačírková, altový part zpívala Václava Krejčí Housková, tenorový Vít Nosek a basový part zastal Tadeáš Hoza. Skladba je sestavená ze dvou dílů, v prvním je šest částí, ve druhém dvě. Předehru zahájil dirigent Robert Kružík ve svižném rytmizovaném tempu, orchestr hrál svěže. Sestru travičku načala přesná deklamace všech vokálních složek. Sopranistka Jana Šrejma Kačírková poté převzala part dívky Uliany a tenorista Vít Nosek jejího bratra Janíčka. Dramatický text byl nesen dramatickou hudbou, jejíž poselství bylo podpořeno zejména hutným sborem. Milá nad rodinu je naopak narativní část, vyprávějící o vězni v tureckém vězení, který žádal v dopisech členy své rodiny, aby ho z vězení vykoupili. Neudělal to ani otec, ani matka, ani jeho sourozenci. Nakonec požádal o výkupné svoji milou, která ho z vězení dostala. Hudebně to byla příležitost pro celý orchestr i sbor, který se ujal komentovaných částí. Největší hudební plochy zastal sbor, mnohdy a cappella, a orchestr využil příležitost k barvitému projevu. Následovala poslední část Člověk a smrt. Je to štěžejní část kantáty. Zahájily ostré tympány, které rychle střídaly smyčce s táhlou melodií, již protínala sóla hoboje, lesního rohu, fagotu a následně klavíru. Pak závažné téma, přednášené altem Václavy Krejčí Houskové, které mu odpovídal v měkkém pianissimu sbor. Pevný bas Tadeáše Hozy líčil Člověka, pochvalujícího si úrodu, podpořilo téma smyčců a sólového lesního rohu. Osamělé vzdálené tóny klavíru ohlásily Smrt, doširoka líčenou sborem. Příběh o člověku, přemlouvajícího Smrt, aby ho nechala žít s rodinou, líčí Martinů s hlubokým duchovním ponorem.
Orchestr měl nelehký úkol už proto, že byl v nestandardní pozici na scéně oproti běžnému provozu v orchestřišti. Zvládl tuhle situaci na výbornou. Sólisté stáli přímo na rampě, společně s dirigentem, a až za orchestrem sbor, jehož pozice byla obtížnější, neboť jeho zvuk se nesl přímo nahoru do provaziště. Přesto dokázal napnout síly a forte zněla hutně a plně a i piana se prosadila. Vznikla barevná hudební paleta širokých, legatových ploch a táhlých oblouků, které jsou doménou dirigenta Roberta Kružíka. Byl to jeden z vrcholných večerů Festivalu Janáček Brno.
Brno, 15. 11. 2024, Mahenovo divadlo
Velkolepý závěr Podzimního festivalu duchovní hudby
pondělí, 21. říjen 2024 Ludvík Kašpárek
"Málokdy se podaří, aby všechny složky interpretace oratorního díla dosahovaly tak příkladné spolupráce, vyrovnanosti a kvality.“
Za účasti a s krátkým úvodním slovem arcibiskupa a moravského metropolity Josefa Nuzíka se ve zcela naplněném dómu sv. Václava v Olomouci 19. října uskutečnil závěrečný koncert letošního již 31. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. V upomínce Pucciniho výročíí hráli zlínští filharmonikové a zpíval Český filharmonický sbor Brno se sólisty, ti všichni pod vedením italského dirigenta Paola Gatta.
Tentokrát, zdá se, festival znovuobjevil mši Messa di Gloria pro sóla, sbor a orchestr Giacoma Pucciniho, jehož sté výročí úmrtí připadá právě na letošní rok. A k provedení přizval prvotřídní interprety – Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sólisty Petera Bergera (tenor) a Martina Gurbal'a (bas), Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín a dirigenta Paola Gatta, Itala mimo jiné dlouhodobě působícího také v českém hudebním prostředí. V přímém přenosu mohli průběh koncertu sledovat diváci televize Noe a posluchači Českého rozhlasu Vltava. Samotný koncert otevřelo krátké pětiminutové orchestrální Intermezzo italského skladatele.
Dirigent Paolo Gatto měl k dispozici jedinečný Fialův brněnský filharmonický sbor, který uchvacuje zvukovou koncízností, pregnantností a naprostou vyrovnaností všech hlasových skupin. Co by byl prvotřídní sbor bez nádherných sopránů? Ty jsou tak spontánně svěží a barevné, že se člověku tají dech! Tím však vůbec nemohu potlačovat a přehlížet kvalitu ostatních hlasů. Sbor vedený Petrem Fialou je zkrátka skvostné hudební těleso, které reaguje a spolupracuje s dirigentem tak samozřejmě, přesně a se zřejmou chutí, že si nic lepšího ani nelze představit. Paolo Gatto se svým přesným, čitelným gestem ovšem připravil výborně rovněž zlínskou Filharmonii Bohuslava Martinů. I když po interpretačnní stránce měl orchestr nepochybně snazší úkol, než jaký klade na sborové zpěváky exponovaná vokální stránka Pucciniho mše, instrumentální stránka provedení neměla chybu.
Málokdy se podaří, aby všechny složky interpretace oratorního díla dosahovaly tak přííkladné spolupráce, vyrovnanosti a kvality, jako se tomu poštěstilo v provedení Pucciniho Messa di Gloria v olomoucké arcibiskupské katedrále. Dirigent Paolo Gatto svým citlivým přístupem, znalostí pucciniovského stylu i suverenitou, s jakou vedl celý aparát, jednoznačně přispěl k velkému a mimořádnému úspěchu závěrečného koncertu festivalu.
Olomouc, 19. 10. 2024, katedrála sv. Václava
Na gesto a precizně až po úklonu. Český filharmonický sbor zahájil svůj abonentní cyklus
úterý, 8. říjen 2024 Karolína Alena Bartoňková
Dvořák, Smetana, Martinů, Janáček. Díla největších českých skladatelů uvedl Český filharmonický sbor Brno na svém prvním abonentním koncertu, který se konal v neděli 6. října v Besedním domě. Že v žádném případě nepodcení přípravu i zdánlivě méně komplikovaných děl, těleso dokazuje svou technickou zdatností, profesionálním přístupem i vyzrálostí hudebního projevu. Zpěváci sbormistra Petra Fialu následují již od roku 1990.
Pestře barvité obrazy české krajiny podnítily fantazii diváků, kterým zcela jistě učaroval ženský sbor v prvním z vybraných duetů Zajatá z Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka. Melodie vzlétla jako vánek, něžně poletovala a hladila jako pomyslná stébla trávy. Až éterický dojem tak navodila čarovná hudba s krásným textem ve vycizelované interpretaci sbormistra Petra Fialy a zpěvaček z Českého filharmonického sboru Brno. Ty měly své party zjevně perfektně nastudované a přesvědčily také o komorním citu skrze hudební napojení se na své kolegyně. Stačí jediné gesto a celá sekce Petra Fialu následuje jako jediná osoba.
Kantáta pro smíšený sbor na text Jana Hvězdy Česká píseň, zhudebněná dalším letošním jubilantem Bedřichem Smetanou, vzápětí představila i pánskou část sboru. Mužský element skladbě dodal na razanci, která dala oproti jemnosti Dvořákova díla vyniknout přítomným národním myšlenkám.
Výrazně klenuté fráze kulminovaly v závěru první části k drženému basu, jenž vytvořil nádherně kolorovaný barevný podkres, nad kterým zbývající hlasy mohly dopovědět zcela uspokojivě do poslední noty svou hudební myšlenku. V druhé části se ženskému sboru skvěle podařilo zachovat legátový tah hudby, přestože čelil překážkám v podobě drobných notových hodnot a souvisejícího „štěbetavého“ textu. Bez ostychu v plném zvuku vzápětí předvedla krásu svého tónu také mužská sekce sboru. Pánové si laškování s textem užívali, což bylo možné pozorovat na jejich tvářích i řeči těla. Patří se ocenit rovněž jejich schopnost plně využít dynamické škály od forte až po piano, které kontrastovalo v druhé části jejich výstupu. Vše zmíněné v dokonalé symbióze vygradovalo v poslední částí kantáty, jejíž part je, co se týká rozsahu, pravděpodobně nesložitější; sopranistky pozbyly trochu oblosti tónu ve vyšší tesituře. Přesto však neprojevily žádné známky intonační lability.
Interpretačně závažnější díla přinesla druhá polovina koncertu. Martinů Horu tří světel uvedl vstup varhan. Deklamační charakter kompozice pěvcům slyšitelně vyhovoval. Kladené otázky v textu sboristé hudebně přetavili do frází končících v tajuplném pianu. Vlastně v celém díle hudební projev úzce souvisel s textem: dařilo se zcela adekvátně podtrhnout charakter zpívaného, meditující fráze odříkávali v pianissimu, rezonující myšlenky naopak vyslovili plným hlasem; ty nejzávažnější pak zvoláním. Mnohá místa získala odstíny mystična.
Jakubíček respektoval sborové výrazivo, a to nejen herně, ale i zvolenými registry. Hlas recitátora Vítězslava Šlahaře, který pojal svůj part spíše pateticky (což vůbec nevadilo), pohladil sametovou hebkostí. Hudebně i emočně se přizpůsobil také sólista, barytonista Tomáš Badura.
Závěr patřil Janáčkovu Otčenáši. Meditativnost, kterou bychom mohli spojovat s lyričností přítomné harfy, na niž hrála Pavla Kopecká, svým způsobem umocňovala dramatičnost hudby, již lze naopak spojovat s mohutným královským nástrojem, a textu, jenž jakoby přesahoval slova „pouhého“ otčenáše. Následovalo překrásné tenorové sólo „Ó přijď království tvé“ v podání Petra Levíčka, který zaskočil za nemocného Tomáše Kořínka. Přesto však v tomto díle dík sboristkám, sboristům a jejich sbormistrovi vykvetla mnohá nádherná místa až rajské nevinnosti.
Český filharmonický sbor Brno zcela slyšitelně dokáže pokrýt široký repertoár, a to nejen technicky zdatně, ale zejména přesvědčivě a s opravdovostí emocí.
Brno, 6. 10. 2024, Besední dům
Svatá Ludmila uzavřela Dvořákův karlovarský podzim
sobota, 5. říjen 2024 Tomáš Strašil
„Český filharmonický sbor Brno byl skvěle připraven.“
Festival Dvořákův karlovarský podzim nabídl publiku na svém závěrečném koncertu 3. října v Grandhotelu Pupp opravdovou kulturní událost: v koncertním provedení zde zaznělo oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka. Hrál Karlovarský symfonický orchestr, zpíval Český filharmonický sbor Brno společně se sólisty.
Dramatická hudba, využívající celý sborový i orchestrální aparát, je působivě střídána lyrickými pasážemi s intimněji laděným zvukem. Karlovarský symfonický orchestr i Český filharmonický sbor Brno pod vedením Ondřeje Vrabce opět dokázali, jak skvěle dokáží vystihnout výrazové nuance geniálně napsaného díla. Sbor byl skvěle připraven a důsledně následoval jasné a inspirativní gesto dirigenta, díky čemuž se vyhnul obligátnímu „zatahování“. Dařilo se tak charakterizovat nálady jednotlivých sborových vět. Orchestr doslova četl myšlenky svého šéfdirigenta a zvláště v komorněji laděných částech, tak citlivých na souhru a jemné odstíny barev a dynamik, vynikal kvalitou a krásou zvuku. Karlovarští symfonici ale předvedli, že umí i zabouřit a udeřit silou živlů, aniž by se nechali strhnout k surovosti. Kvalita zvuku orchestru je opravdu pozoruhodná. Ondřej Vrabec vedl obě tělesa s lehkostí a jistotou.
Vynikající a skvěle vyrovnané výkony sólistů Tamary Morozové (Ludmila), Michaely Zajmi (Svatava), Martina Šrejmy (Bořivoj) a Martina Gurbaľa (Ivan) byly hýčkány citlivým doprovodem orchestru, a tak, věrni partituře, mohli sólisté skvěle profilovat emocionální stránky svých postav. Závěr díla, kde Dvořák z historického chorálu Hospodine, pomiluj ny komponuje velkolepou fugu, zvedl početné publikum ze židlí. Sál bouřil zaslouženými ovacemi.
Karlovy Vary 3. 10. 2024, Grandhotel Pupp
Mendelssohnův Chvalozpěv v ostravské katedrále jako vzrušující zahájení Svatováclavského hudebního festivalu
„Katedrála Božského Spasitele se naplnila hudbou. Na zahajovacím koncertě Svatováclavského hudebního festivalu zazněl chvalozpěv, který do sakrálního prostoru neodmyslitelně patří. Lobgesang německého skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho zaznívá živě jen velmi zřídka. Provedení symfonického orchestru Českého rozhlasu, Českého filharmonického sboru Brno a pěveckých sólistů pod vedením lotyšského dirigenta Guntise Kuzmy ukázalo, že jde o dílo strhující a naprosto mimořádné… Zahájení následující sborové části kantáty obstaraly opět pozouny, které úvodní téma zopakovaly ve vzrušeném tečkovaném rytmu. Český filharmonický sbor Brno připravený pečlivě sbormistrem Joelem Hánou dokázal vystihnout rozjitřené emoce a oslavnou atmosféru svým procítěným a strhujícím výkonem. Neměli bychom zapomenout ani na velejemný sbor Nuž Bohu všichni děkujme, který brněnští sboristé zazpívali s dechberoucí něhou a jednomyslnou sezpívaností. Svou majestátní sílu Český filharmonický sbor Brno ukázal zejména v poslední části Všechny národy vzdejte Pánu čest i moc. Úchvatný závěr na principu fugy vyzněl s prokresleností všech hlasových skupin v dokonalé symbióze.“
(05.09.2024, Ostravan, Milan Bátor)
Hluboké dojetí v srdci
červenec 2024 Marita Kasische
Hluboké zaujetí, obdiv a veliký respekt sklidil Český filharmonický sbor Brno za svůj koncert s titulem „Gotteslob“ v kostele svatého Pavla.
Výkon zpěváků pod vedením Petra Fialy je sám o sobě chválou Boha. V krásném zářivém zvuku se spojovaly hlasy, které dokážou vytvořit nejtišší i mohutné dynamické nálady s nejjemnějšími přechody, ale i náhlými změnami, a hluboce dojímaly srdce posluchačů. Publikum při obdivu takového výkonu, jehož je schopen Petr Fiala se svým citlivým dirigentským vedením, jako by ztratilo řeč.
Z Verdiho cyklu Quattro pezzi sacri si publikum mohlo vyslechnout Ave Maria a Stabat Mater.
Od Antonína Dvořáka na tomto koncertě zazněly skladby Ave Maria a Ave Maris Stella. V obou skladbách sbor spolu se sólistkou Marií Vrbovou zářil z empory. Z ní zazněl také Otčenáš Leoše Janáčka. Fascinující dílo s rozechvělou harfou (Pavla Kopecká), dobře promyšlenými vstupy varhan (Linda Sitková) a v protikladu k tomu vypjatými vysokými tóny (Tomáš Kořínek) a mohutnými a energickými vstupy sboru, které zněly jako tóny zvonů. Velmi pozitivní ohlas měla i Missa brevis F Dur, op. 21 jednoho z nejslavnějších českých skladatelů Zdeňka Fibicha. Moderně komponované rytmické prvky se zde setkávají s vysokou dávkou expresivity, která ani v tolika dynamických změnách nezanikla.
Už samotné jednotlivé složky koncertu byly velmi obdivuhodné, o to dokonalejší byl celek. Posluchači a jejich ruce na konci zůstali ponořeni v tichu a v nábožném vytržení, aby pak sbor odměnili velkým aplausem ve stoje.
Český filharmonický sbor byl založen v roce 1990 Petrem Fialou, který je rovněž hudebním ředitelem, skladatelem a dirigentem sboru. Pod jeho vedením se sbor etabloval jako jeden z nejlepších evropských vokálních souborů, který mimo jiné obdržel cenu Echo Klassik. Od roku 2015 sbor patří ke stálým partnerům festivalu Opernspiele Heidenheim.
Heidenheim, 11. 7. 2024, Pauluskirche
Triumfální vstup do druhé půle Smetanovy Litomyšle
středa, 26. červen 2024 Alois Neruda
„Český filharmonický sbor Brno přednesl Dvořákovo dílo s velkým citem pro melodii a oslavný charakter skladby.“
Festival Smetanova Litomyšl vstoupil do své druhé půle triumfálně, a to doslova. Společné vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu, Českého filharmonického sboru Brno a čtyř sólistů na pódiu Festivalové haly v neděli 23. června bylo velkolepým zážitkem. Titulními díly koncertu byla Smetanova Triumfální symfonie a neméně monumentální Te Deum Antona Brucknera. Koncert byl živě přenášen Českým rozhlasem na stanici Vltava. Český rozhlas také převzal nad koncertem patronát.
Po přestávce nastoupil současně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu také Český filharmonický sbor Brno a pokud působil orchestr v první polovině koncertu kompaktním dojmem, stejnou měrou to platilo i pro spojení orchestru se sborem.
Na programu druhé části koncertu byla díla duchovního charakteru. Je známo, že oba jejich autoři byli hluboce věřícími. Nejprve zazněl Žalm 149, op. 79 pro smíšený sbor a orchestr od Antonína Dvořáka. Stejně jako ostatní skladby večera i tato měla znatelně slavnostní ráz vycházející již z úvodního verše „Zaplesejte Hospodinu v novém pění…“. Skladbu psal Dvořák původně pro mužský sbor, ale později ji přepracoval pro sbor smíšený. Takto jsme ji mohli slyšet i na nedělním koncertu.
Český filharmonický sbor Brno přednesl Dvořákovo dílo s velkým citem pro melodii a oslavný charakter skladby. Uznání patří také sbormistru Petru Fialovi, který byl na koncertě přítomen.
Litomyšl, 23. 6. 2024
Bachova Mše h moll v Brně. Co vytknout?
pátek, 22. březen 2024 Karla Hofmannová
Abonentní cyklus Českého filharmonického sboru Brno se pomalu chýlí ke konci. V Besedním domě nabídl v neděli 17. března dílo, které se v tuzemsku příliš nehraje, totiž Mši h moll Johanna Sebastiana Bacha. Sbor k produkci přizval komorní orchestr Czech Virtuosi a sólisty; dirigoval Jakub Klecker, sbormistrem byl Joel Hána.
Besední dům má pro tyto typy koncertů příliš malý sál, který nevyhovuje ani akusticky, ani provozně v případě tak velkého provozovacího aparátu. Nevyhovuje ani divákům, neboť pro velký zájem byl problém s usazením. Jiný sál však Brno nemá, a tak se milovníci krásné hudby musí poskládat jak na pódiu, tak v hledišti.
Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha je velkoryse pojaté mešní ordinarium. Devatenáct částí znamená téměř dvě hodiny náročné hudební produkce, obsahující sólová vystoupení, duety a sborové části, podložené orchestrem. Mše byla rozdělena přestávkou.
Dirigent Jakub Klecker večeru přispěl pohodovým a klidným vedením, přesnými a jasnými gesty vedl účinkující k povznášející interpretaci. Publikum samo sebou poděkovalo potleskem a vřelými ovacemi a domů si odneslo povzbuzující pocit a zase o něco pevnější duševní rovnováhu a jistotu. Hodnoty které produkuje na vysoké profesionální úrovni Český filharmonický sbor Brno a komorní orchestr Czech Virtuosi. Dvě tělesa, která jsou zárukou nadstandardního posluchačského zážitku.
Brno, 17. 3. 2024, Besední dům
Jarní symfonie Jana Nováka zazněla v Brně v české premiéře
neděle, 18. únor 2024 Helena Pavlacká
V rámci 68. koncertní sezóny uvedla Filharmonie Brno 16. února v Janáčkově divadle druhý abonentní koncert V očekávání jara a míru. Zazněla česká premiéra Vernalis temporis symphonia (Jarní symfonie) od Jana Nováka a Der Neue Psalm (Nový žalm) Antonína Rejchy. S Českým filharmonickým sborem Brno hrál orchestr Filharmonie Brno pod šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Sóla zpívali sopranistky Martina Janková a Pavla Vykopalová, tenorista Aleš Briscein a barytonista Jiří Brückler. Koncert přenášel Český rozhlas Vltava.
Dílo Jana Nováka posluchačům nemohlo být neznámé. Neznělo ale z koncertních pódií, nýbrž u filmového plátna. Novák uplatnil své hudební zkušenosti ze studia u Aarona Coplanda, ze setkání s Leonardem Bernsteinem i z přátelství s Bohuslavem Martinů. Tady mohl rozvíjet „rošťáctví“ až k schönbergovské atonalitě, čtvrttónovým pokusům, orffovské instrumentalitě i rytmice, všemu, čemu se naučil po roce 1947 díky krátkodobému stipendiu Nadace Jaroslava Ježka ve Spojených státech.
Zpracovává nápěv renesanční písně dánského básníka Mortena Borhupa z Aarhusu s krásnými slovy o radosti a jaru ve střídavém podání malého a velkého sboru. Připomíná Orffovu skladbu Carmina Burana, plnou hravosti a energie.
Čas po přestávce náležel kantátě Der Neue Psalm (Nový žalm) Antonína Rejchy, vřelé modlitbě Otče náš ve formě chvalopěvu. Kantáta Der Neue Psalm pochází z jeho dřívějšího, lipského a vídeňského období. Text je připisován německému spisovateli Siegfriedu Augustu Mahlmannovi a citován i mnoha jinými skladateli. Vychází z dvanáctidílné modlitby Otče náš, rozprostřené do pokory a obdivu ke stanovenému řádu světa a prosby o jeho zachování.
Na koncertě se postupně střídaly části sbormistrem Petrem Fialou dokonale připraveného velkého a malého sboru se skvělými sólisty. Orchestrální začátek skladby připomínal něžnou českou krajinu. Sbor ji podbarvoval jarním světlem s vírou v novou sílu přírody.
Brno, 16. 2. 2024, Janáčkovo divadlo
Fortuna imperatrix mundi! Český filharmonický sbor s Carlem Orffem na prahu nového roku
úterý, 9. leden 2024 Tamara Bláhová
„Český filharmonický sbor zvolil méně známou úpravu Orffovy kantáty s redukcí orchestru pro dva klavíry se zachovanou bicí sekcí.“
V neděli 7. ledna přivítal Český filharmonický sbor Brno oficiálně příchod nového roku čtvrtým abonentním koncertem. Na pódiu brněnského Besedního domu se kromě členů sboru představili také manželé, klavíristé Kasíkovi, členové bicí sekce Moravské filharmonie Olomouc s posilami a tři pěvečtí sólisté.
První část patřila sólovému klavíru a Fryderyku Chopinovi v podání Martina Kasíka. Martin Kasík je jedním z nejvýraznějších českých klavíristů, který vystupuje se sólovými recitály i ve spolupráci s orchestry doma i v zahraničí. Kromě pianistické kariéry působí také jako pedagog na AMU a na Pražské konzervatoři a je uměleckým ředitelem Mezinárodního Chopinova festivalu a Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. Chopinovu Baladu č. 1 g moll, op. 23, Baladu č. 3 As dur, op. 47 a Scherzo č. 2 b moll, op. 31 tedy hrál jako jeden z nejpovolanějších. Po přestávce už na pódium nastoupil sbor a komorní instrumentální ansámbl. Taktovky se ujal Stanislav Vavřínek, šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice. Carmina burana z roku 1937 se těší velké oblibě jak u interpretů, tak u posluchačů. Původní nezkrácený název „Carmina Burana, Cantiones profanae cantoribus et choris cantande comitantibus instrumentis atque imaginibus magicis“ (Carmina burana, světské písně pro sóla a sbor, zpívané společně s nástroji a magickými obrazy) naznačuje scénické provedení cyklu. Dnes se mnohem častěji setkáváme s koncertní verzí pro sbor a orchestr. Český filharmonický sbor zvolil méně známou úpravu s redukcí orchestru pro dva klavíry se zachovanou bicí sekcí.
Na nedělním koncertě předvedli všichni účinkující pod vedením Stanislava Vavřínka energický a soustředěný výkon. Český filharmonický sbor založený a stále vedený sbormistrem a skladatelem Petrem Fialou se těší ve svém oboru mimořádně dobré pověsti a není divu. Těleso funguje jako organický celek, jak co se týče barvy, tak intonace. Mimořádně dobře sbor pracoval zejména s výslovností. Zvolená komorní verze kantáty se do Besedního domu velice hodila. Nepříliš velké prostory by akusticky plnou verzi s orchestrem pravděpodobně nepojaly ani co do rozměrů, ani co do objemu zvuku.
Brno, 7. 1. 2024, Besední dům
Operní festival Heidenheim 2022
Operní festival
Velký dojem zanechal koncert Českého filharmonického sboru Brno v kostele svatého Pavla zakončený standing ovations.
Marita Kasischke
Již sedm let je Český filharmonický sbor Brno pravidelným hostem operního festivalu a po celých sedm let patří ke hvězdám inscenací. Jak velkou komunitu fanoušků si mezitím v Heidenheimu získal, se ukázalo na nedělním koncertě v kostele svatého Pavla – koncert byl téměř vyprodaný. Program nesl titul „Gloria“ a ke koncertu se hodil ve třech ohledech: na jedné straně zahrnoval duchovní skladby, za druhé poukázal na slávu, která sboru právem náleží. Za třetí pak odpovídal uznání, které si sbor svým výkonem získal u publika.
Posvátné ticho
Toto uznání se projevilo již během koncertu v podobě posvátného ticha, jaké nezažíváme příliš často. Sbor pod vedením svého zakladatele Petra Fialy svým přednesem opět prokázal, že je nositelem kvality, která mluví sama za sebe, a to již na začátku skladbou “Laudetur Jesus Christus” Bohuslava Matěje Černohorského, který je rovněž nazýván “českým Bachem”. Krystalicky čisté výšky, dokonalé spodní tóny, skvěle a harmonicky sezpívaný přednes – sbor opět prokázal tyto své kvality. Přitom byli posluchači zas a znovu fascinováni, jak obrovské nároky na dynamiku dokáže naplnit: jeho zvuk zněl jemně, vznešeně, jakoby z andělských výšin a pak najednou vyrostl do neuvěřitelného objemu ve své plnosti, celosti a zářivosti. Každé tempo sbor přebírá procítěně a bez jakékoliv námahy, a to vše s vytrvalou precizností, ať už jej skladba staví před jakkoliv vysoké nároky.
K programu patřilo i pět motet od Antona Brucknera a mše D dur op. 86 Antonína Dvořáka, kvůli které se sbor přesunul od oltáře na emporu, odkud zazpíval Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei. I tato skladba přinesla působivý posluchačský zážitek, který si publikum vychutnávalo s dojetím i pokorou.
K programu večera patřila i skladba z pera sbormistra Petra Fialy. „Gratia Musa tibi“, se svými rytmickými a moderními plochami skladba plnou napětí s překvapivými akcenty, která se skvěle hodila do programu a ukázala také, jakou interpretační šířkou sbor disponuje. K umělcům, kteří se během večera představili, patřila sopranistka Tereza Hromádková, tenorista Tomáš Chloupek a Michael Dvořák za varhany, které v některých skladbách vyžadovaly od sboru enormní zvukový objem, pokud měl zvuk zůstat vyvážený. I to se podařilo.
Rozjímání i pokora
Rozjímání publika se rozplynulo teprve při závěrečném aplausu, který byl právem dlouhý a se vší pokorou, téměř nikdo nezůstal sedět na svém místě. Standing ovations jako projev společného mínění, že takto vysoce kvalitní projev sborového umění není k slyšení každý den.
Pražské jaro 2022: Franck, Fauré
Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nám připravila jeden z nezapomenutelných večerů. Večer, který byl věnován výhradně francouzské hudbě ovšem v provedení českých hudebníků. Totálně vyprodané Rudolfinum slyšelo jedno dílo, které se hraje málo (Franck: Psyché), a jedno dílo z nejznámějších (Fauré: Requiem). Obě v provedení, které sneslo ty nejvyšší nároky.
Česká filharmonie s dirigentem Petrem Altrichterem si pozvala k provedení skladeb Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). Co může vzniknout, jestliže si špičkový orchestr pozve špičkový sbor? Špičková intepretace. Obě skladby byly tempově i dynamicky skvěle vystavěny, sbor i orchestr byly v naprosté symbióze.
Český filharmonický sbor Brno ukázal, že je opravdu jedním z nejlepších sborů na světě. Když zazněly v jeho provedení úvodní tóny Faurého Requiem v tichounkém pianissimu, to až mrazilo.
Aleš Bluma, Klasika Plus, 29. 5. 2022
Verdiho Requiem na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě
Český filharmonický sbor Brno je oceňován v tuzemsku i v zahraničí a patří ke světové špičce. I tento večer byl připraven sbormistrem Petrem Fialou, který dbal především o kvalitu a vyváženost zvuku, zejména v pianech, která zněla průzračně a brala dech. O to více pak vyzněla fortissima, která zněla plně a kompaktně...
(Karla Hofmannová, Opera Plus, 13.9.2021)
Z diváckých ohlasů:
Milí interpreti z Českého filharmonického sboru Brno a milý pane sbormistře,
včera jsme se zúčastnili vašeho koncertu v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro. Kromě dojetí z toho, že jsme po více než roce mohli být účastni živého koncertu, jsme také plni vděčnosti vám, kteří jste zde vystoupili. Nejsme žádní hudební profesionálové, pouze diváci a posluchači, takže naše názory se nezakládají na odbornosti, přesto máme potřebu vám svou vděčnost vyjádřit. Koncert nás nadchl hned z několika důvodů:
Pro naše laické ucho zněl váš zpěv více než lahodně; profesionálně neuvěřitelně čistý, ale zároveň rovný, přirozený hlas, kde žádný jednotlivec nebyl slyšet více než ostatní (samozřejmě kromě sólových partií, které byly vynikající), neuvěřitelná schopnost vyjádření dynamiky, která přesto nebyla násilná, ale zcela přirozená, i způsob zpěvu, který byl ryzím vyjádřením pokorné zbožnosti odpovídající námětům skladeb, to vše vytvářelo atmosféru nebeské harmonie, která lahodila našim uším i srdci.
Neznali jsme hudbu skladatele Brucknera, proto velice děkujeme za interpretaci jeho děl, která jsou nadčasová a hluboká a pro nás byla velkým objevem.
Děkujeme za neskutečný dar nádherného hlasu paní Reichelové, o který se s námi podělila. Takové dary by se měly hojně rozdávat, za což jsme velice vděčni!
Děkujeme panu sbormistrovi i vám všem za jistě velké úsilí a čas, které jste museli věnovat "pilování" tohoto koncertu, v kterém bylo znát, že jste pečlivě promýšleli a procítili každý takt.
V neposlední řadě děkujeme za hluboký duchovní prožitek tohoto večera.
Doufáme, že se ještě někdy potkáme s vaším sborem a potěšíme se vaším nádherným zpěvem.
Klára N. s rodinou
(Divácký ohlas na recitál Českého filharmonického sboru Brno v rámci MHF Pražské jaro, Praha, Rudolfinum, 28. května 2021)
Sborový recitál na Pražském jaru 2021
Všem Brucknerovým motetům byla společná dokonalá práce s dynamikou, kterou sbor rozprostírá na škále od něžných pianissim po mohutná fortissima. Vrcholem večera byl Janáčkův Otčenáš.
(Markéta Ottová, KlasikaPlus, 29.5.2021)
Verdiho Requiem nadchlo, Dortmund 12.2.2020
Orchestr Dortmundských filharmoniků s dirigentem Gabrielem Feltzem doprovázel jeden z nejlepších, zvukově a výrazově nejkrásnějších sborů Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). S pouhými 68 hlasy uchvátil nejen dramatickou silou, ale nadchl také prosebným, vzdušně jemným a intimním zvukem.
(Julia Gass, Ruhr Nachrichten, 13.2.2020)
Rudolfinem znělo „Agněče Božij“
Česká filharmonie připravila svým abonentům mimořádný zážitek. Na koncertu 2. 10. a ještě i po dva následující večery provedla monumentální dílo Leoše Janáčka - Glagolskou mši… Česká filharmonie si nemohla vybrat k jejímu provedení lepšího dirigenta, než je Petr Altrichter. Moravan každým coulem, absolvent ostravské konzervatoře a brněnské JAMU, má Janáčka prostě v krvi. Jeho velmi emotivní, fyzicky velmi náročný dirigentský styl dokáže vyburcovat orchestr k mimořádnému výkonu. Pokud k tomu přiřadíte ještě Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, v současné době zcela jistě naše nejlepší sborové těleso, pak je jasné, že provedení bude na špičkové úrovni. To pianissimo v Agněče Božij - a poté přechod do fortissima - bylo doslova božské.
(Aleš Bluma, KlasikaPlus, 4.10.2019)
Oslavné Te Deum k zahájení nové sezóny Českého filharmonického sboru Brno
V neděli 15. září Český filharmonický sbor Brno zahájil svoji 29. koncertní sezónu. Zvolil slavnostní repertoár, kterým chtěl spolu s Mozartem, Schubertem a Nicolaiem posluchače nalákat na další ze svých úspěšných a hudebně pestrých koncertních řad. V jiných koncertních prostorách možná znělo na svátek Panny Marie Bolestné Stabat Mater, ale Besední dům se zaplnil pod taktovkou Jakuba Kleckera slavnostní notou.
Na koncerty Českého filharmonického sboru Brno, který v následujícím roce oslaví 30 let svého uměleckého působení, přichází posluchač vždy s jistým natěšeným očekáváním. Toto těleso patří právem ke špičce ve svém oboru. Posluchač vždy s radostí usedá do hlediště, zanechá svých myšlenek a starostí a v soustředěném očekávání se těší na to, až prostor kolem něj i v něm naplní ušlechtilý sborový zpěv. Jakmile se hlasy zpěváků rozezní sálem, bývá pak zpravidla znovu mile překvapen, zaujat a okouzlen jejich uměním, které je doslova pohlazením po duši. Sbor zde své posluchače opět potěšil svými bohatými barevnými i dynamickými možnostmi, dokonalou přesností v začátcích i koncích frází a velmi krásnou vyváženou barvou v jednotlivých hlasových skupinách i v celku.
(Anežka Šejnohová, KlasikaPlus, 17.9.2019)
Zahájení SHF: Přesahová hudba a skvělé výkony v díle nejryzejšího romantika okouzlily publikum
Se stejnou působivostí se představil Český filharmonický sbor Brno, jehož sbormistr Petr Fiala se v podobném repertoáru orientuje jako málokdo a dává mu punc osobního prožitku i živelné muzikality, jež se přenáší i na jeho svěřence. Sbor ukázal svou sílu, ale i distinktivní schopnost zpívat uměřeně s ohledem na celkovou dynamiku. Vyváženost sborových sekcí, průzračné výkony v sopránech a altech a barevně jedinečné mužské hlasy se v Schumannově oratoriu vyjímaly s mimořádnou účinností a krásou.
(Milan Bátor, Ostravan, 4.9.2019)
Dramaturgický počin na úvod festivalu: Schumannovo oratorium Ráj a Peri v Ostravě
Jiný standard než Filharmonie Brno nabídl Český filharmonický sbor Brno sbormistra Petra Fialy, který si opět vysloužil respekt a uznání posluchačů, sólistů i dirigenta Kluttiga. Každé setkání s brněnskými sboristy staví recenzenta do nepříjemné situace jak prodat kvalitu, která se prodává sama, a ohodnotit výkon mimo hodnotící škálu. Fialův sbor zkrátka patří k evropské špičce, a to i v německém romantickém repertoáru.
(Martin Jemelka, Harmonie, 4.9.2019)
Závěrečný koncert PKF – Prague Philharmonia
Vysoká kvalita a účinnost interpretace, přednes jasně působivé krásy, byl dán dokonalým projevem sboru – Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) byl zkrátka úchvatný.
(Anna Šerých, Opera Plus, 14.6.2019)
Český filharmonický sbor Brno ozdobil Dvořákovu Příbram
V kostele svatého Jakuba v Příbrami se v úterý 7. května uskutečnil koncert Českého filharmonického sboru s jeho uměleckým ředitelem a sbormistrem Petrem Fialou.
Pokud vyslovím název tělesa Český filharmonický sbor Brno a jméno jeho dlouholetého sbormistra Petra Fialy, vždy se mi vybaví obdivuhodný projekt, který z amatérských kořenů dokázal dosáhnout až k absolutní profesionální špičce. Vznikl sbor profesionální (kde se lidé musí svojí činností živit), sbor mimořádných kvalit, který je žádán mnoha předními symfonickými orchestry o spolupráci. Sotva kdo tuší, co to muselo být za práci, za odvahu, víru v sebe sama i ve zdar zvoleného směru neobyčejně náročné činnosti. Fialův sbor patří k profesionální špičce, jako špička je brán a chápán.
Petr Fiala vede těleso s jistotou znalého janáčkovského interpreta, který umí vyhmátnout oba vrcholy díla v naléhavosti plného, až úderného forte. Jeho gesto je velmi uměřené, funkčně exaktní, ale umí jím vystavět přesvědčivé hudební plochy. Interpretace měla dramatický nerv a silný melodický tah, až po závěrečné netradiční, sugestivní Amen.
(Jiří Fuchs, Klasika Plus, 9.5.2019)
Zvony doprovázejí život od mládí až ke smrti
…A na galerii stál skvělý Český filharmonický sbor Brno, který vylíčil kontrastně nálady Rachmaninova hudebního běhu životem a předtím (v malém obsazení) nádherně jemně formoval tóny v Mozartově mši c moll. Také filharmonici hráli tento svatební dar pro Constanzi krásným mozartovským tónem - ve fugách velmi hbitě, přesně a v dokonalém souzvuku se sborem.
Julia Gass, Ruhr Nachrichten WAZ 21.02.2019
Z interview Karly Hofmannové s Jakubem Hrůšou
V poslední době často zvete ke spolupráci do Bamberku Český filharmonický sbor Brno. Co vás k tomu vede?
Samozřejmě předně jejich kvalita, ale taky to, že je mám rád. Znám je již spoustu let, obdivoval jsem je už jako student a už tehdy jsem s nimi spolupracoval – poprvé, když mi bylo dvacet let. Tento sbor se za léta svého působení pod vedením pana sbormistra Petra Fialy vypracoval mezi nejlepší světové sbory. Mohu se na ně vždy spolehnout. Českou profesionální sborovou kulturu ale podporuji v Bamberku a v Německu obecně, i tu pražskou. Máme být na co hrdí a venku tomu velmi dobře rozumí.
(OPERA PLUS, 16. 2. 2019)
Janáčkova Glagolská mše a rozloučení se Simonem Rattlem v Berlíně
Po pauze zazněla Janáčkova Glagolská mše… Janáček nepoužil ve své mši latinský text, ale sáhl po staroslověnském překladu. Pro co možná nejautentičtější přednes tohoto textu byl angažován Český filharmonický sbor Brno, což se ukázalo jako vynikající volba. Nastudování Petra Fialy bylo brilantní. Nejen průsvitně jemné, ale ve zvuku mezi touhou a pochybností zazpívané „Věruju“, kterým Janáček jako vzpomínkovým motivem spojuje Credo. Oproti tomu mocně zpíval sbor Svet v Sanctu.
Sebastian Urmoneit, bachtrack.com, 16. 11. 2018
Gabrieli, Haydn, Janáček
Stěžejním dílem večera byla impozantní, ale znovu a znovu nesnadně vnímatelná Glagolská mše – absolutní nezbytnost pro Rattla, který je také označován jako znalec a expert na Janáčka. A nad všemi velkými a mocnými zvuky vévodící: extra pro tento koncert objednaný Český filharmonický sbor Brno (nastudování Petr Fiala)!!
Krásný a právem oslavovaný večer.
Andre Sokolowski, Kultura extra, 14. 11. 2018
Vstupní fanfáry Glagolské mše odkazovaly v tomto programu ještě přirozeně ke Gabrielimu. Ale když se v Gospodi pomiluj setkal tvrdý orchestrální zvuk výtečné Staatskapelle s bystrouškovsky měkkými hlasy Českého filharmonického sboru Brno, ponořil se posluchač hluboce a šťastně do „Glagolitika“. Tento Petrem Fialou založený a vedený sbor má pravou idiomatickou Janáčkovu přirozenou sílu i jemnost, která je zde zapotřebí. Fantastické!
Blog Hundert, 11 – Konzertgänger in Berlin, 14. 11. 2018
Janáčkův maraton podruhé: Ukvalské písně v kostele sv. Václava
Páteční odpoledne 26. října podruhé patřilo Leoši Janáčkovi, neúnavnému hledači folklorních pramenů a vlastně i jednomu z prvních vysloveně crossoverových skladatelů v hudebních dějinách. Jeho řeřavé úpravy lidových písní rozdmýchali v pátek nejprve členové Českého filharmonického sboru Brno. Sbormistr Petr Fiala za 28 let existence svého hudebního „dítěte“ dobře ví, jak na Janáčka. První polovina koncertu byla zastoupena skladbami Janáčkovy rané sborové produkce inspirované lidovou hudbou.
Šestice ukvalských lidových písní pro smíšený sbor vyzněla v nejstarším ostravském kostele s bezprostřední silou, bohatě odstíněnou dynamikou a nádherně prokreslenou sborovou sazbou. Petr Fiala vede svůj sbor velmi razantně a nesmlouvavě. Folklorní inspirace vyjadřuje s prudkostí, bez vibrata a pompézních průtahů v agogice. Jde mu o jasnou formulaci hudební myšlenky a bezpodmínečně přesnou artikulaci a srozumitelnost zpěvnímu partu. Zpěv sboristů provázely stoprocentní nasazení a přesná intonace.
Jedním z nesilnějších momentů koncertu byl Janáčkův mužský sbor Kantor Halfar a závěrečný Otčenáš.
Zajímavými body koncertu Českého filharmonického sboru Brno byly méně často zpívané sbory. Z těch zaujala harmonicky podivuhodná Kačena divoká z cyklu Tři smíšené sbory a zejména nádherná trojice Výhružka, Ó, lásko a Ach, vojna, vojna z cyklu Čtveřice mužských sborů. Koncert měl dynamický spád a až na všudypřítomnou zimu, která zalézala pod kůži, byl ukázkou špičkové interpretace jednoho z nejlepších sborových těles.
27. 10. 2018, Milan Bátor, ostravan.cz
Od utrpení k radosti.
Svatováclavský hudební festival se loučil úchvatnou interpretací Dvořákovy Stabat Mater
Patnáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu je za námi. Závěrečný sváteční koncert nabídl rozsáhlou kompozici skladatele, který si našel místo v srdcích celé planety Země. Hudbu Antonína Dvořáka a jeho Stabat Mater rozezněly v ostravské katedrále Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka. V sólových rolích účinkovali Simona Šaturová, Markéta Cukrová, Richard Samek a Richard Novák.
Stabat Mater Dolorosa v první části poutala hebkou měkkostí sborového souzvuku, který byl dynamicky prokreslený a představil hned v úvodu inteligentní a sofistikované pojetí Českého filharmonického sboru Brno.
Český filharmonický sbor Brno je fenomén, který navázal na neslavnější éru Českého filharmonického sboru s legendárním sbormistrem Josefem Veselkou. Podobně obdivuhodnou práci odvádí Petr Fiala, sbormistr a osobnost par excellence, který sbor přivedl na špičkovou úroveň, která je schopna zvládnout se ctí ty nejnáročnější produkce. Ale zvládnout je velice nevhodné slovo. On ji pan Fiala se svými sboristy vždy připraví tak, že každičký tón, dynamická nuance, rafinovanost souzvuků a vypíchnutí těch nejdůležitějších okamžiků v časoprostoru skladby zněly v pojetí tohoto tělesa s absolutní naléhavostí, zvnitřněním a naprostou krásou. Nejsilnějším sborovým okamžikem byla část Virgo virginum praeclara (Panno panen plná jasu) s dynamicky vroucnými a citlivě utkanými frázemi, nebeskými pianissimy a jasnou vyvážeností zvuku sboru a orchestru.
29. 9. 2018 Milan Bátor, ostravan.cz
Dvořákova Praha: Trocha hororového vzrušení pro začátek
Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy mohl vypadat různě – dovedu si představit program reflektující sté výročí republiky a plný národní symboliky, nebo program postavený na jménech importovaných hvězd ze zahraničí, aby se takříkajíc nastavila laťka… Ale festival nabídl 7. 9. v Rudolfinu něco jiného – Dvořákovu kantátu Svatební košile. Dramatický dialog dívky s umrlcem, jejím ženichem ze záhrobí, látka jak stvořená pro černé pohádky Tima Burtona.
A bylo to dobré rozhodnutí. Kantáta zazněla ve špičkovém českém obsazení – před Českou filharmonii vedenou Jakubem Hrůšou a Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) nastoupilo trio pěvců: sopranistka Kateřina Kněžíková, tenorista Richard Samek a barytonista Svatopluk Sem.
Jakub Hrůša vedl sbor i orchestr energicky, s mistrně nasazenými tempy (tak, aby průběh celovečerního díla bez pauzy byl živý a nestagnoval), nicméně s dynamikou velmi vyváženou – v používání síly a fortissima se spíše krotili. Vytvořili tak zvláštní napětí a dojem uzavřeného až komorně intimního příběhu dvou milenců na útěku, který končí stejně tiše, jako začínal. Mimořádně homogenní zvuk sboru připomínal hlas dalšího vypravěče, plastický, tvárný, ale jednotný. Pasáže s kontrapunkty byly brilantní. Ostatně brněnský sbor je svou kvalitou pověstný. Také orchestr podal bezchybný výkon, v sólech, ladění, souhře, v zaujetí. Po doznění posledních tónů si publikum dalo pár vteřin na vstřebání toho zážitku a pak následoval hodně dlouhý aplaus.
Svatava Barančicová,, 8. 9. 2018, Opera Plus
Dirigent Hrůša si s Janáčkem rozumí. Glagolská mše se v Ostravě rozklenula jako chrám velikosti hor
Glagolskou mši pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany na staroslověnský text zkomponoval dvaasedmdesátiletý skladatel za neuvěřitelných 74 dnů. Úvod mše byl v Hrůšově pojetí vznosně energický a slavnostní a nesl se v poměrně svižném tempu a prokreslené, široce koncipované dynamice, která dala ve svých tišinách vyniknout krásným melodickým motivům klarinetu, hoboje i trombónu. Hrůša dokázal výborně vygradovat i následující Gospodi pomiluj s půvabným sopránem Kateřiny Kněžíkové, který zpěvačka vystupňovala k frenetickému sborovému výkřiku „Gospodi pomiluj!“.
Hlavním stavebním článkem a nejvýraznějším hybatelem emocí však v Glagolské byl orchestr a sbor, který zazpíval vskutku jedinečným způsobem.
5. 9. 2018, Milan Bátor, ostravan.cz
Ruské rarity pod taktovkou Dmitrije Kitajenka
19. června 2018, Sólisté, Český filharmonický sbor Brno, Gürzenich-Orchestr: Dmitrij Kitajenko
Zvuky zvonů, které se vinou nahodile hudbou Rimského-Korsakova, jsou v Rachmaninově díle „Zvony“ dramaticky zformované. Skladatel byl inspirován symbolickým textem Konstantina Balmonta, který se vrací k poezii Edgara Allana Poea. Nálady v Rachmaninově hudební básni jsou podobně bohaté na kontrasty jako u Rimského-Korsakovova. Se zvonky saní a svatebními zvony se dílo radostně rozvíjí. Následuje scéna bouře jako třetí část. Ve finále vyzvánějí zvony k věčnému pokoji. Podíl sboru je v tomto díle velký. Číslo tři patřilo pouze Českému filharmonickému sboru Brno (nastudování: Petr Fiala) - velmi působivý výkon. Také tišší, kontemplativní pasáže zvládli sboroví zpěváci znamenitě.
Christoph Zimmermann (19. 6. 2018)
Smutek, intenzita a vášeň: Hartmann a Janáček v bernském Münsteru
..Janáčkovu Glagolskou mši provedlo asi 55 zpěváků a zpěvaček Českého filharmonického sboru Brno na strmé rampě v přední části chóru za početným orchestrem, který byl rozmístěn až do postranních lodí….
…Umocněním zážitku z koncertu byla ale nezvyklá dramatika skladby jakož i náročné vokální aspekty.
Především sbor, který byl úchvatný v objemu, v nevídaně vyrovnaném sborovém zvuku, v dikci, vyvážení a dynamice, intonaci a rytmické přesnosti.
Rolf Kyburz, 3. února 2018
Sbor v hlavní roli. Stabat mater na Dvořákově Praze
Dvořákova Stabat mater v Rudolfinu 7. září byla důstojným otevřením 17. ročníku Dvořákovy Prahy. Slavnostně nasvícená varhanní empora s působivými svícny a hořícími svícemi navozovala velebnou chrámovou atmosféru.
Emmanuel Villaume hned v úvodu Stabat Mater Dolorosa nasadil o stupínek vyšší dynamiku a energii, než bychom čekali u slov „Stála Matka uplakaná“. Trochu to budilo obavy, zda z této úrovně bude moci dynamika dostatečně růst a gradovat, ale ty se nepotvrdily. Dirigent naopak z orchestru PKF – Prague Philharmonia, početně nijak obrovského, dokázal vygenerovat velkolepý zvuk, a když se přidal sbor s varhanami, byl účinek drtivý, absolutní. Předvedli to hned na konci té první věty, šel z toho mráz po zádech a soprán Kristine Opolais, který pronikl nad celým plénem jako bolestný výkřik matky, tento účinek ještě zvýšil.
Tím, kdo celému dílu dal lesk a korunu, kdo kraloval a vstupoval do děje jako hromový a nesmiřitelný „hlas shůry“, byl pěvecký sbor. Fantastický výkon Českého filharmonického sboru Brno (sbormistr Petr Fiala) byl očekávatelný, a stejně opět vyrážel dech. Mohu zmínit výtečně sladěné nástupy, homogenní zvuk – když soprány zpívaly s tenory, spojili se dokonale v jednu barvu, nebo obtížné pasáže ženských hlasů v sedmé části Virgo virginum – celá tato část je především mistrovským sborovým kusem. Ale to jsou jen slova, včerejší Stabat je třeba si poslechnout. A snad to – vzhledem ke kamerám v sále – bude i znovu možné. Po doznění oratoria bylo dlouho ticho. A pak dlouhý, ale opravdu mnohaminutový bouřlivý potlesk, jako v divadle po premiéře. První večer na festivalu nasadil hodně vysokou laťku!
SVATAVA BARANČICOVÁ, 08.09.2017 OPERA PLUS
Zahajovací koncert – Jana Kurucová, Kristine Opolais, Emmanuel Villaume, Richard Samek, René Pape, PKF-Prague Philharmonia, Český filharmonický sbor – Dvořákova Praha 7. 9. 2017 (zdroj Dvořákova Praha / foto © Petra Hajská)
Úchvatně krásné
„Stabat Mater“ Antonína Dvořáka s Českým filharmonickým sborem Brno, orchestrem Cappella Aquileia a čtyřmi sólisty pod vedením Maria Venzaga 23. 7. 2017 Heidenheim
… A sbor z Brna, který má takové množství úžasných kvalit, že každý pokus o jejich popsání je předem odsouzen k neúspěchu, může jít do pianissima stejně tak jako oplývá silou. Stále stoupajícím, téměř až hypnotickým působením se podařilo dokonce rozvinout všechny nervy tohoto díla díky jeho výstižné interpretaci, která se tak mohla hluboce dotknout také ducha této emotivně založené, spíš srdcem než hlavou psané, velmi hodnotné skladby. Tento nedělní večer, který publikum doslova freneticky oslavilo, zanechal nezapomenutelný a hluboký dojem.
Manfred F. Kubiak, Heidenheimer Zeitung
Nový český hit
Češi mají hudbu v krvi. Dvořák a Smetana složili nadčasové skladby a jejich hudební pokračovatelé jdou v jejich šlépějích. Posluchači festivalového koncertu Evropské chrámové hudby s Českým filharmonickým sborem Brno ve vyprodaném Wallfahrtskirche v Hohenstadtu to za velkého potlesku vděčně přijímali. I tento český hudební zážitek má své jméno: Petr Fiala. Jeho Bohem obdařený smysl pro barevné vrstvení zvuku a dynamické efekty se odrazil v motetu Regina coeli laetare (Královno nebes, raduj se), textově vycházejícího z velikonoční sekvence. 73-letý skladatel a dirigent předvedl v premiéře letos vytvořené dílo se svým sborem takovým způsobem, který posluchači vnímali jako hudební dárek. Z tohoto kouzelného balíčku vystoupala nejprve předehra vřele sonorně intonujícího zpěvného violoncella Petra Nouzovského rovnou vzhůru k barokní chrámové klenbě. Hned nato perfektně ladící sbor, vedený pevnými tahy štětcem Petra Fialy, vrstvil zvukové barvy přes sebe do strhujícího orchestrálně působícího obrazu. A zde, jako v dalších místech, zazněl gong jako předěl. Zářivým sopránem – kromě Jany Melíškové se zaskvěla také Pavlína Švestková se svým zvonivým, prostor naplňujícím hlasem – jako protiváhou cella Fiala nejenže rozšířil spektrum své palety, ale vyhnal sopečný výbuch crescenda až k akustické hranici bolesti. Sytý kompaktní sborový tah zněl ve sférické jemnosti od lyrického chvění až k jásavě dramatickému chvalozpěvu v eruptivním přechodu, který byl zastaven omamně krásným harmonickým souzvukem Halleluja“.
Předtím dali Fiala a jeho sbor zaznít tradici, na které stojí česká hudba. Dvojsborové moteto „Rorando coeli“ raně barokního skladatele Jana Campana Vodňanského zaujme majestátní polyfonní harmonií a efektem jemného echa druhého sboru. Bohuslav Matěj Černohorský, narozený roku 1684, si vybudoval jméno jako varhaník a učitel. Proto je hodno obdivu, jak v jeho „Laudetur Jesus Christus“ Fiala se svým sborem rozezněl všechny rejstříky a napodobil tak zvuk varhan. Dříve než se ještě jednou rozezněla soudobá duchovní hudba, rozhostila se radost čisté klasiky v motetu pro dvojsbor F. Mendelssohna-Bartholdyho, v pěti Mariánských písních J. Brahmse a třech liturgických zpěvech A. Brucknera. Jeho „Ave Maria“, „Os justi“ a „Virga Jesse“ zachovávají jistě melodické a harmonické zanícení, které hledí do budoucna. Sir John Tavener -skladatel (+ 2013), který konvertoval k ruské ortodoxní víře, uchopil ve skladbě „Svjatyj“, upomínající na mši za zemřelé, slovanský melodický motiv. V interpretaci Fialova sboru, skvělého ve všech ohledech, a cellisty jako „předzpěváka“ se zdá být tažen ve vlnách dechem matky Země, rozvíjí se k mohutné dynamice, dokud se duše v nejjemnějším pianissimu nevytratí do ticha. Titulem závěrečné skladby z pera Petra Fialy uzavíráme zcela inspirováni – „Gratia Musa tibi“ – „Díky tobě, Múzo“.
Wolfgang Nussbauer, Schwäbische Post, 1. srpna 2016, foto Peter Schlipf
Výňatky z anglických recenzí Janáčkovy Její pastorkyně
(Londýn, Southbank Centre, 18. dubna 2016)
„Dvanáct českých sólistů—a Karita Mattila, která sice není Češka, ale na úžasné působivosti jí to nijak neubírá—doslova chrlících Janáčkovu první velkolepou operu, za doprovodu České filharmonie a s mimořádnou energií zpívajícího Českého filharmonického sboru Brno, na mne zapůsobilo tak, že jsem se po cestě domů skoro potácel.“ (Richard Morrison, The Times) „Jen zřídkakdy uslyšíte tolik něhy v rozmluvách Jenůfy a Kostelničky anebo takový jásot, jakým se ve sborových vrcholech prezentoval mocně přesvědčivý Český filharmonický sbor Brno.“ (Hannah Nepilová, The Financial Times) „Těmto osobním dramatům propůjčoval křídla pocit odvěkého lidského společenství, soulady i sváry vesnického prostředí nádherně tlumočeného Českou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno. Oba soubory jsou české více než jen svými názvy: většina elitních orchestrů a dalších těles je dnes už zcela globalizovaná, ale v těchto případech stačí přejet očima po seznamu členů, aby bylo zřejmé, že v obou skutečně působí jen Češi. A je to znát.“ (Ivan Hewett, The Daily Telegraph) „Laca Aleše Brisceina byl ohromný. Na českých tenorech, s jejich zářivým, otevřeným témbrem, je cosi úchvatného—a platí to dokonce i pro ty z Českého filharmonického sboru Brno.“ (Mark Pullinger, The Backtrack)
Neresheim, Opatský kostel, Bruckner: Moteta, 19. 7. 2015
Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala
…Pro svůj koncert v neresheimském klášteře sestavil sbor program výhradně z Brucknerových motet. Při prvním poslechu této hluboce duchovní hudby byli ale všichni příjemně překvapeni. Energii a vyzařování sboru posluchač nemůže nepodlehnout. Dynamické ztvárnění sahá od šeptavého pianissima ve skladbě „Locus iste“ až k všeobjímajícímu silnému forte ve skladbě „Ecce sacerdos magnus“. Sbor má obrovské výrazové schopnosti pro interpretaci textů, dokáže interpretovat dramatické momenty a vyzařuje z něj kontemplativní klid, radost a nadšení z odklonění se od světských věcí. Sbormistr Petr Fiala využívá schopností sboru rozvíjet a opět ztišit tón. Nespěchá, vychutná si hudební okamžik, než dá další impulz. A jako přídavek zaznělo malé překvapení: „Gratia musa tibi“ – chvalozpěv na hudbu, skladba od sbormistra Petra Fialy, která krásně zakončila koncertní zážitek…
Beate Kranisch © Gmünder Tagespost, 20.07.2015
Vše v černém
Síla náhody: úchvatný, dopodrobna a zeširoka vyprávěný „Macbeth“
(…)
Sbor je hvězda večera
Pěveckou hvězdou večera, a to už v této konkurenci něco znamená, je sbor. Protože na to, co ukazuje Český filharmonický sbor Brno při svém debutu na tomto operním festivalu, co se týče homogenity, vokální flexibility a také pěveckého lesku, na to nejsme připraveni – přestože jsme byli předem upozorněni na kvality tohoto tělesa. Sbor je grandiózní a herecky úchvatný. Je třeba zmínit, že český sbor není původně operním sborem. Toho si totiž na jevišti nevšimnete.
(…)
Manfred F. Kubiak, 6. 7. 2015 Heidenheim
Půlnoční hudba
Borodin: Polovecké tance | Millenáris Teátrum Budapešť, 26. 1. 2014
Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Budapešťský festivalový orchestr, dirigent Iván Fischer
…Opravdové překvapení však přišlo, až když zazněla známá část Borodinovy opery Kníže Igor (známá pro mnohé z nás, jak se ukázalo). Některé z dam sedících orchestrálním hráčům u nohou, o nichž jsme až do té doby soudili, že patří k obecenstvu, na místě, kde má nastoupit sbor, najednou vyskočily a daly se do zpěvu. Když jsme strávili první překvapení (mnozí se slzami v očích), zvedli se náhle také jejich kolegové roztroušení po celém hledišti (všichni z Českého filharmonického sboru Brno) a s mužským sborem pak skladba spěla k závěru. Bylo to velkolepé. A když dozněl nekonečný potlesk, jásot a dupání, lidé vpředu i vzadu se objímali a spontánně jeden druhému děkovali za to, že byli součástí této báječné události—krásný pohled! Zbývá něco dodat? Ano: datum příštího koncertu je 26. dubna.
koncert.hu
Jak být konzervativní i odvážný zároveň?
12., 13. a 14. března 2014, Rudolfinum Praha
Christiane Karg – soprán, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, Česká filharmonie, dirigent Manfred Honeck
… A nakonec byl koncert sympatický také tím, že i bez takzvaně hvězdného obsazení může skvěle vyznít. Sopranistka Christine Karg je příkladem pěvkyně, které dovede přesně posloužit provedenému dílu, aniž by příliš strhávala pozornost na sebe. To jiné její slavnější kolegyně rády pojmou Mozartovo Exultate jubilate jako vokální exhibici. Bylo naopak příjemné slyšet čisté a muzikální provedení. Český filharmonický sbor Brno je už mnoho let zárukou nejvyšší kvality a vědí to i nejlepší světoví dirigenti. Zpíval jak Glagolskou mši s Rattlem, tak Dvořákovo Requiem s Ivánem Fischerem, a desítky dalších vrcholných produkcí. Je ale příliš odkázán na to, aby zpíval jeden koncert za druhým, bez dlouhodobého existenčního zázemí. A to je velká chyba, navíc v systému dnešního financování kulturních subjektů těžko řešitelná. I o tom se musí přemýšlet po každém jejich skvělém koncertu.
16. 3. 2014 11:15 Jindřich Bálek / OperaPlus (autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava)
Dvořák: Requiem, op. 89 | Budapešť, Palác umění, 13. 9. 2013
soprán – Juliane Banse, alt – Jolana Fogašová, tenor – Peter Berger, bas – Alejandro Marco-Buhrmester
Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala)
Budapešťský festivalový orchestr
dirigent Iván Fischer
…Dirigent Iván Fischer nepokrytě obdivuje Dvořákovu hudbu. Spolu s Budapešťským festivalovým orchestrem se podílel na srozumitelném a empatickém přednesu tohoto díla. Instrumentalisté se navíc ideálně doplňovali s vynikajícím Českým filharmonickým sborem Brno, který s přirozeností sobě vlastní dokázal, že sborový zpěv má své specifické kouzlo. Jejich bezprostřední projev zněl jako melodie, kterou k životu neprobouzí party zachycené do not, ale s jakousi přirozeností lidového zpěvu prýštily přímo z nitra vícehlasé věty květnatého latinského textu. Hlasy jednoho nebo více sólistů, které ji pak protkaly, byly triumfem formy a vyváženosti celého obsahu. Nepřeberné bohatství navzájem propletených hudebních faktur mi zprostředkovalo úžasný hudební zážitek...
…Orchestr předvedl intenzivní, plastický a vyrovnaný zvuk. Ještě podstatnější byla jeho schopnost podat spolu s Českým filharmonickým sborem Brno, kterému je dílo důvěrně známé, a jeho výbornými hostujícími sólisty vynikající týmový a po všech stránkách umělecký výkon...
Katalin Fittler
Triumf Brňanů v Litomyšli
Bravo filharmonici z Brna! Bravo Jakub Hrůša! Bravo Petr Fiala a jeho sbor!
Třetí večerní koncert Smetanovy Litomyšle 2013
16. června 2012, II. zámecké nádvoří Litomyšl, program:
Sergej Rachmaninov: Zvony (poema pro sóla, sbor a orchestr na slova E. A. Poea, op. 35)
Carl Orff: Carmina Burana (světské písně pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem)
Filharmonie Brno, dirigent: Jakub Hrůša, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Kantiléna – sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno, sbormistr: Jakub Klecker
Kateřina Kněžíková (soprán), Richard Samek (tenor), Vladimír Chmelo (baryton)
Koncert přinesl skvělou dramaturgii. V prvé polovině večera zazněla nádherná skladba Sergeje Rachmaninova Zvony, poemy pro sbor, sóla a orchestr, opus 35. Dirigent Jakub Hrůša výraz poemy Rachmaninova vyhmátl s jistotou, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou mu byl skvělým partnerem! Petr Fiala po převratu odvedl obrovskou práci. Původně amatérský ženský sbor Amicitia a mužský sbor Foerster se rozhodl převést na profesionální pozice jako smíšený sbor. Náhle se tedy hudbou museli všichni živit. Což je samozřejmě velký rozdíl v efektivitě nácviku. Tady se musí pracovat rychle, číst noty z listu. Fialova hlasová sborová práce je skvělá a potvrzuji jeho častou tezi, že opravdu vše je v hlasové práci sbormistra. Jeho soprány zní kultivovaně a krytě, alty mají svoji jednotnou temnou barvu. Hlasy mužské jsou skvěle připraveny, zní barevně a naprosto kompaktně v plném forte i v pianech. V poemě to byl sbor Petra Fialy, který dodal skladbě lesk. Publikum po skončení působivé skladby Sergeje Rachmaninova doslova šílelo, potlesk byl obrovský a bylo vidět, že mile překvapil interprety. Ve druhé části zazněla již dnes mnohem známější skladba Carla Orffa Carmina Burana. Opět zde exceloval spolu s Filharmonií Brno Fialův Český filharmonický sbor Brno, o jehož vzniku jsem informoval výše. To, co předvedl v Orffovi, jen podtrhuje jeho vysokou profesionální připravenost, která tkví v jeho velmi homogenním zvuku, skvělých dynamických schopnostech, od jemných, ale nosných pian po široká forte, opřená o plnou harmonii bas. To, co následovalo po provedení skladby Carmina Burana, se již dalo po spontánní reakci publika na skladbu Rachmaninovu čekat. Nicméně nastala doslova vřava s okamžitým potleskem vstoje celého auditoria jako na povel! A mnohohlasného volání „bravo“!
Opera Plus, 17. 6. 2013, Jiří Fuchs
Dvořák: Stabat Mater, Poznaň, 30. 11. 2012
…Velkým potěšením bylo poslouchat toto dílo v provedení Českého filharmonického sboru Brno, který připravil Petr Fiala.Sbor je poměrně mladý, ale již posbíral spoustu uznání a cen. A vůbec se tomu nedivím. Zní prostě fantasticky… Sbor dokáže hypnotizovat v subtilních pianech i v dynamických forte, nemluvě o jeho technických možnostech…Publikum vyprodaného sálu provedení tohoto díla ocenilo mnohými bravo. Mne také uchvátilo, až mi mráz běhal po zádech…. Protagonisté zaslouží metál…
Radio Merkury Poznaň 3.12.2012 Alina Kurczevska
Živoucí smíření skrze hudbu
Brittenovo Válečné Requiem ve Frauenkirche v Drážďanech, 22. 10. 2011
…Skvěle připravený Český filharmonický sbor Brno ztvárnil části zpívané a-capella svým výjimečně měkkým zvukem a nosným tónem. Perfektní deklamace, dobrá intonace, hlasy plynoucí ve velkých obloucích a liniích jsou charakteristickým znakem tohoto špičkového sboru…
Alexander Keuk, 24.10. 2011, Dresdner Neueste Nachrichten
Pocta Gustavu Mahlerovi
Při závěrečném koncertu této mahlerovské minisérie, na němž zazněla druhá symfonie „Vzkříšení“, účinkovala pod Eschenbachovou taktovkou Česká filharmonie, Český filharmonický sbor Brno a sólistky Yvonne Naef a Simona Houda Šaturová. Obě sólistky (které se před časem s Eschenbachem podílely i na nahrávce tohoto díla pro vydavatelství Ondine) podaly standardně dobré výkony a lze jen litovat, že sopránový part není alespoň o něco rozsáhlejší, Simona Houda Šaturová nedostala na tak malé ploše příliš velkou příležitost uplatnit rozmanité polohy svého hlasového projevu. Největší hvězdou večera však přesto zůstává fantasticky zpívající Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). Těleso, které se za dvacet let své existence vypracovalo do pozice jednoho z nejuznávanějších souborů ve svém oboru, znovu potvrdilo svoje mimořádné umění, jehož hlavními přednostmi jsou kontrolovaná dynamika a kompaktní, měkký a sytý zvuk.
Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll "Vzkříšení"
Česká filharmonie, dirigent: Christoph Eschenbach, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr: Petr Fiala
Simona Houda Šaturová (soprán), Yvonne Naef (alt)
Rudolfinum Praha - Dvořákova síň 7. července 2010
www.operaplus.cz, Ondřej Šupka
Antonín Dvořák: Requiem
Není skladatele, který tento vizionářský text z onoho světa zhudebnil s tak zářivě niterným přesvědčením, jako český mistr
Antonín Dvořák. A není lepších interpretů, kteří tuto intenzivní hudbu dokážou přednést tak přesně a koncentrovaně, než
fenomenální Český filharmonický sbor Brno, Brněnští filharmonikové pod taktovkou Leoše Svárovského a v přednesu
nezvykle citlivý sólistický kvartet.
Kronen Zeitung, Rakousko 26. března 2009
Brilantní sborový zvuk
Vysoká pěvecká kultura provázela zahajovací koncert „Neuberské kulturní dny v Münsteru“, kde bylo provedeno Stabat
Mater od Antonína Dvořáka. Ačkoliv byl k dispozice prvotřídní sólistický kvartet, pěvecká palma vítězství patřila excelentně
zpívajícímu Českému filharmonickému sboru Brno. Nejjemnější nuance ve zvukovém provedení – od čistého pianissima
až k mohutnému fortissimu – stejně jako přesná artikulace, vytvořily ze sborových pasáží sluchový zážitek.
Kleine Zeitung, Rakousko 14. července 2008
Christus Superstar…
…Při poslechu tohoto bezkonkurenčního sboru se člověk cítí hluboce zasažen, obzvláště v pianových a mezzofortových místech
– slyšel kdy někdy tak nádherná sborová piana? To vše je zásluhou jejich vynikajícího sbormistra, jemuž se podařilo prosadit
své skvělé inspirativní a citlivé pojetí, které je evidentně nejlepší ze všech možných interpretací tohoto
díla.
Cena francouzského odborného hudebního časopisu „Classica-Repertoire“
za nahrávku oratoria Fr.Liszta „Christus“, únor 2007
Ohlasy francouzského tisku na koncerty Českého filharmonického sboru Brno,
konané v listopadu 2004 ve Francii.
L´incomparable beauté du choeur de Brno - Nedostižná krása sboru z Brna
Tím nejkrásnějším hudebním nástrojem je jistě lidský hlas. Shromážděte 70 zpěváků a stane před vámi ten nejúžasnější
orchestr. Sbormistr Petr Fiala je inspirativním vedoucím Českého filharmonického sboru Brno. Živým a elegantním gestem
formuje výjimečný zvukový materiál. Intenzivní život hýbe tímto sborem, který má i své vlastní sólisty.
"Coup de choeur" au Centre de congrés - "Sborové soirée" v Centre de congrés
V pondělí večer v Centre de congrés uvolnil Orchestr national de la Loire místo filharmonickému sboru z Brna, který pod vedením Petra Fialy uvedl především českou hudbu. Sbor se podílí na Festivalu Beethoven, který organizuje tento regionální orchestr. Mezi 9. symfonií a Missou solemnis, příští neděli, se sboristé uvedli jako vyslanci repertoáru své země k veliké radosti početného publika. Český filharmonický sbor Brno si zaslouží, abychom se o něm pochvalně zmínili hned dvakrát. Kvůli jeho skvělému nastudování Beethovenovy Missi solemnis, která vyžaduje ještě více pěvecké zdatnosti, než Devátá symfonie, a i kvůli jeho koncertu a capella, který sbor uvedl mezi provedeními těchto dvou vrcholných skladeb. Jen zřídka dosáhne koncert sboru takové úrovně. A navíc v málo uváděných skladbách od Dvořáka, Janáčka, Ebena, Brucknera a také Petra Fialy, velkého pedagoga, skladatele a úžasného sbormistra. To on založil v roce 1990 Český filharmonický sbor Brno, na který nezapomeneme. Jeden hudebník se nám při odchodu z koncertu svěřil:"Obyvatelé Nantes si neuvědomují, jaké mají štěstí.
Ouest France, 27. listopadu 2004
…Vídeňští filharmonikové otevřeli novou sezónu
pod vedením Nikolause Harnoncourta Dvořákem a Janáčkem.
Dnes se Dvořákovo Te Deum příliš často neuvádí, což lze jen těžko vysvětlit, poněvadž se jedná o dílo, které má napětí, efektní sóla, krásně působící gradace a meditativní hloubku, což jednoznačně dokázalo toto provedení s excelentním Českým filharmonickým sborem Brno a výbornými sólisty.
Die Presse, 29. září 2004
…A. Dvořák a L. Janáček se stejným dílem podíleli na pokračování "Salzburger Festspiele" při koncertě ve vídeňském Musikvereinu.
O sborech se většinou kritici zmiňují jen krátce nebo vůbec. Přitom tentokrát to byl právě Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), který velmi zaujal plným, barevným zvukem a zřetelnou výslovností. Vídeňští filharmonikové hráli v první části koncertu sice se zaujetím (Dvořák: Te Deum, Janáček: Věčné evangelium), ale zvuk orchestru - ve srovnání se sborem - byl nevýrazný, tlumený a částečně nejistý (intonace v dechových nástrojích).
Wiener Zeitung, 25. září 2004
Ohlasy londýnského tisku na koncert Českého filharmonického sboru Brno,
který se konal 28. července 2004 v Royal Albert Hall
v rámci mezinárodního hudebního festivalu PROMS 2004
Financial Times
... Pak Masur uvolnil místo Petru Fialovi, aby ho nechal vést Český filharmonický sbor Brno v Janáčkových Ukvalských písních - písních z jeho rodné vesnice. Rozkošný sbor: Perfektně vyladěný, s teplým témbrem a dokonalou rovnováhou, který se do jednoduché lidové poezie ani náznakem nesnaží přidat roztomilý sentiment (což je prokletí většiny britských skupin). Ale zlatý hřeb přišel až po pauze: Janáčkova Glagolská. Nováčci nechť se nezneklidňují, jakáže to vlastně je mše, když je "glagolská".
Mazurovo pojetí Glagolské s London Philharmony Orchestra, českým sborem a čtyřmi hodnotnými sólisty bylo příkladné a po všech stránkách uspokojivé. Janáčkovy hojně znásobené žestě zněly přesvědčivě, a niterné pasáže díla byly promyšleně podány.
www.classicalsource.com
…Celý večer stál za to díky přítomnosti Českého filharmonického sboru Brno. Ač byl založen relativně nedávno, (v roce 1990), zpívá Český filharmonický sbor Brno s přirozeností a spontaneitou, která projasnila rytmické záludnosti šesti Janáčkových Ukvalských písní. ... Osm minut bylo nicméně málo a zvážíme-li rozsah Janáčkovy ranné a capellové sborové tvorby a nepravděpodobnost toho, že se sbor ve Velké Británii znovu brzy objeví, bylo by možná bývalo lepší věnovat celou první polovinu koncertu této hudbě.
Český filharmonický sbor Brno dal nicméně svoji přítomnost pocítit i v představení Janáčkovy Glagolské mše. V orchestru byly také úspěšné pasáže...
The Guardian
…Subtilní Schubertova Nedokončená zahájila koncert poněkud rozházeným provedením. Toto zklamání mohlo být ale
vzápětí zapomenuto, když výborný Český filharmonický sbor Brno začal zpívat rozkošné a capellové Ukvalské písně. Po
přestávce se tento kvalitní sbor vrátil s London philharmonic orchestra, slovenskými sólisty a nově vystavěnými
varhanami, aby společně podali střechu zdvíhající provedení Janáčkova mistrovského díla, Glagolské mše. Orchestr se
překonával, sbor byl tak báječný, jak si jen člověk mohl přát, sólisté akorát a varhanní sólo...omračující! To byla hudba! To
bylo představení! Děkujeme, děkujeme, maestro Masur. Šli jsme domů s pocitem, že svět je v pořádku, byť třeba jen na
chvíli.